Poprvé se v centru pozornosti objevila v roce 1964, kdy Japonsko hostilo olympijské hry. Nicméně největšího rozkvětu se dočkala v osmdesátých letech dvacátého století. Zpočátku se tamní mládež věnovala tak bohulibým činnostem, jakými jsou kouření cigaret, pomádování vlasů nebo tanec. Později se však mezi nimi začali objevovat zástupci tzv. bando-zoku, tedy amatérských kapel, které se tu scházely, aby předvedly svůj talent. A některým se opravdu podařilo dobýt japonskou hudební scénu. Výkvět Japonska, který se zde tehdy shromažďoval, představoval revoltu vůči tehdejší společnosti, morálce a především pevným tradicím. Není tedy divu, že drtivou většinu tvořily ženy a dívky, jejichž práva na vlastní osobnost a rozvoj byla silně potlačována. Jejich život byl podřízen mužům - nejdříve otcům, později manželům a koneckonců i synům. Hlavní náplní jejich dne byla péče o dům a o děti, večer potom zastávaly role milých a uctivých společnic svého muže. Jednoho dne však pověstný pohár trpělivosti přetekl. Generace dívek, které měly v 70. letech 20. století už dost rozumu, se začala bouřit. Přestaly sedět v koutě a začaly se scházet kde jinde než v oblíbené čtvrti Harajuku, především v okolí místního nádraží a v prostorách parku Yoyogi.
Nešlo však jen o obyčejné sedánky s přáteli, Harajuku girls cítily a stále ještě cítí silnou potřebu vymezit se vůči konzervativní japonské společnosti, a jak lépe se odlišit než pomocí extravagantního oblečení. Kdybyste však za jejich chováním hledali nějaké hlubší morální či politické postoje dnes, už se asi nedohledáte. Z původního protestu vůči japonským konvencím se tak stala čirá zábava.
Nešlo však jen o obyčejné sedánky s přáteli, Harajuku girls cítily a stále ještě cítí silnou potřebu vymezit se vůči konzervativní japonské společnosti, a jak lépe se odlišit než pomocí extravagantního oblečení. Kdybyste však za jejich chováním hledali nějaké hlubší morální či politické postoje dnes, už se asi nedohledáte. Z původního protestu vůči japonským konvencím se tak stala čirá zábava.
Na první pohled tyto slečny bez pochyb poznáte. Potulují se ulicemi v nejroztodivnějších módních kreacích s naprosto neuvěřitelným make-upem. Pokud se chystáte do Japonska poznávat tamní kulturu a móda vás taky tak trochu zajímá, rozhodně si nenechejte ujít nedělní Harajuku. Spousta dívek v Tokiu nežije, ale týden co týden i několik hodin dojíždí, aby se mohly předvést ve svých nových kostýmech. Téměř všechny musí přes týden nosit školní uniformy a jen v neděli mají možnost dát průchod svému stylu a vyjádřit svou osobnost.Jakkoli se to může zdát matoucí, i tady však existují jistá pravidla. Většina dívek se připojuje k nějakému žánru, a tak nejčastěji potkáte zástupkyně velmi populárního trendu Gothic, případně Gothic Lolita nebo Gothic Maid. Ty vypadají jako viktoriánské panenky, jen s tím rozdílem, že jejich oblíbenou barvou je černá, kterou doplňují bílou krajkou.
Můžete se ale setkat i s řadou dalších stylů, jako je například Wamono (kombinuje tradiční japonské oblečení s trendy západu) nebo Decora (ten se vyznačuje ohromnou barevností šatů a značným množstvím doplňků, někdy také bývá označován jako Fruits Fashion), kterou hojně využívají autoři oblíbené mangy. Rodiče o koníčku svých dcer nemají často ani tušení. Náctileté dívky se tak potajmu kradou z domu s batohy napěchovanými oblečky, za rohem se převléknou a vyrážejí do ulic.
Není pochyb, že na současné popularitě Harajuku girls má svůj podíl zpěvačka a módní ikona Gwen Stefani, která o nich mluví jako o múzách svého posledního alba Love. Angel. Music. Baby. Při vystoupeních, rozhovorech i propagačních akcích ji doprovází čtveřice mladých Japonek ve stylových modelech z dílny Vivienne Westwood. Na adresu populární zpěvačky prohlásila newyorská novinářka Rachel Dodes pro Japan Inc Magazine: "Harajuku girls? Ty jsou teď tak oblíbené! Myslím, že parta Japonek je něco jako nejnovější kabelka od Vuittona - nezbytný doplněk."

.




